Tak na tuto ferratu asi nikdy nezapomenu. Tady mi umřel, vlastně já ho zabil, můj kamarád Nikon D100. Milovaný foťáček. Krásná a vzdušná ferrata, fotil jsem jako o život, fotky byly nádherné. Po zdolání asi 200 m vysokého žebříku jsem si sedl, že si prohlédnu fotečky. když jsem se zvedl, že budu pokračovat v cestě, foťáček se mi svalil z klína, kde jsem na něj zapomněl a těch 200 m letěl někam do hlubin. Samozřejmě jsem ho už nenašel, najít jehlu v kupce sena prostě nešlo. Foťáček si našel svůj hrobeček, je to možná i daň za to, že jsem na Polluxu mohl spadnout já. Kdo ví. Pro mě to bylo velká osobní tragédie, hodně mi přirostl k srdci, takový pozor jsem na něj vždycky dával a stačila jedna vteřina a vše bylo v ..... Díky tomu všechny fotky z Walliských Alp 2008 nejsou mé, jsou od spolulezců a z internetu.

Po pádu foťáku už pro mě ferrata nebyla nijak zajímavá, bylo mi všelijak.

Klasifikace byla SK4 - SK5, někde na internetu jsem našel obtížnost D - E, což se mi moc nezdá, dal bych tak C, místy možná D.

 

Milan © 2008