Totes Gebirge 2008

Tento nádherný výlet se stal s největší pravděpodobností rozloučením s horama pro letošní rok. Bylo to rozloučení opravdu důstojné.

Vyrazili jsme já, starý dobrý kamarád Dušan a snad náš nový parťák do budoucna, kamarád Jirka. Rozhodli jsme se pokořit Grosser Priel od severu. První noc jsme měli přespat u Almtalerhausu, ale protože v Toteskách probíhala lovecká sezóna, musela jsme spát 7 km před ním. Těch 7 km nás ale čekalo druhý den ráno po svých a po asfaltu a s přes 20 kg těžkými batohy. Nesli jsme si stan, teplé spacáky, veškeré ledovcové vybavení. Nevěděli jsme, jestli Welserhutte bude mít otevřený winterraum. S těžkými batohy jsme doputovali až k chatě, winterraum byl otevřený, což nám po výstupu značně zvedlo náladu. Protože bylo brzké odpoledne, vydali jsme se na přilehlý kopeček, že se jen tak projdeme. Vystoupili jsme až na vrchol Kreuz (2138m), ze kterého byl nádherný výhled.

Noc jsme v pohodě přežili v teple ve winterraumu. Ráno před sedmou jsme už byli na cestě na Grosser Priel. Sněhu nebylo mnoho, ale místy jsme zapadali až po pás. Nic příjemného. Místo psaných dvou hodin jsme vrchol pokořili za čtyři a půl hodiny. Stálo to ale za to. Na Schermberg nám už síly nezbyly, ještě týž den jsme podnikli sestup až k autu, což našim nohám dalo slušně pokouřit.

Celé Totes Gebirge zářily nádhernými podzimními barvami, nikde nebylo ani živáčka, v této části hor jsme byli jediní. Už to je zážitek sám o sobě. Z mého pohledu se mi Totesky odvděčily za minulé dvě návštěvy, kdy jsem se mezi lidmi téměř prodíral.

Bylo to nádherné. To jsou přesně ty samotářské okamžiky, za kterými do hor jezdím.