Velikonoční Šumava 2009

Velikonoční víkend sliboval kouzelné počasí. Já, Verunka a Dušan jsme vyrazili směr Nová Pec, odkud jsme se vydali na Plešné jezero. Nejprve jsme se jeden druhému smáli, když jsme na svých batozích viděli sněžnice. Po asi 5 km už jsme je měli na nohou a libovali si, že jsme je nenechali v autě. Na Plešném jezeře jsme přespali a ráno vyrazili k památníku A. Stifftera, dále na Plechý. Byl to velice smutný pohled na mrtvou Šumavu, na uschlé stromy, které zničil kůrovec.

Na vrcholu Plechého (mmj. nejvyšší vrchol ČESKÉ ŠUMAVY) bylo možná 1,5m sněhu, ve kterém bychom se bez sněžnic zcela jistě propadali po kolena. My pokračovali v pohodovém tempu na Trojmezí (hranice Čech, Německa a Rakouska), Trojmeznou horu, turisty obležený Třístoličník a opuštěný Hochstein. Po krátké relaxaci jsme se rozhodli, že sestoupáme do Nového Údolí. Cesta byla takový malý porod. Sníh už skoro tekl, mnohdy ani sněžnice nezabránily nepříjemným pádům. V Novém Údolí se naším bivakem stala bouda na nádraží. V noci se teplota pohybovala pod bodem mrazu, nicméně o to krásnější bylo ráno, sluncem zalitá Studená Vltava .... Vlakem jsme se dopravili až do Nové Pece. Tam jsme náš malý přechod zakončili báječným kitováním. Pak Verunka mě a Dušana odvezla do Zátoně a jela k dědovi.

Pánská jízda na Boubín byla dalším báječným pokračováním Velikonoční Šumavy. V šíleném horku jsme vystoupali na Boubín. Tam jsme přespali. Protože místní rozhledna je vysoká 21m a my jsme chtěli být nejvýše položenými spáči na České Šumavě, ustlali jsme si pod širákem na samém jejím vrcholku. Nakonec se jednalo o nejteplejší noc, ani vítr nám moc nevadil. Zažili jsme nádherný západ slunce, krásnou noc plnou hvězd. Ačkoli jsem byl dost unavený, vydržel jsem ještě dobré dvě hodiny koukat na hvězdy, než jsem usnul. Východ slunce byl snad ještě krásnější než západ.

Z Boubína jsme se vydali přes vrchol Bobík do Volar, kde nás vyzvedla Verunka. Byl to neskutečný víkend.