Hory volaly tak
silně, že jsme s Jirkou vyrazili i přes úplně šílenou předpověď počasí.
V podstatě nemělo být vůbec hezky.
Po první noci v
místních patrových garážích jsme vyrazili autobusem k přehradě
Mooserboden. Samozřejmě pršelo. K chatě Schweigerhaus to měly být jen 2
hodiny. Vyrazili jsme i v dešti. Po nastoupání pár set metrů se z deště
stal sníh, teplota docela solidně klesla a z psaných dvou hodin se stalo
hodin bezmála pět. V závěru už ani nebyla vidět cesta, tudíž jsme si ji
vytvářeli sami. Chvílemi to bylo docela o hubu, ruce zmrzlé na kost nám
to nikterak neulehčovaly. Naštěstí na chatě byl chatař s chatařkou,
kteří nás okamžitě nalili drahou, horkou, ale výbornou gulaschsuppe. Na
mně nebylo kousek suchého místa, tudíž jakýkoliv výlet ten den již
nepřicházel v úvahu. Po zbytek dne sice svítilo slunce, ale do toho
poletoval sníh a pršelo, navíc foukal šílený vítr. Věděli jsme, že zítra
nebude žádný vrchol, jen cesta zpět pohoršená o nový sníh. Noc na chatě
byla v pohodě, akorát teplota v místnosti nestoupla přes 8°C.
Cesta druhý den
zpět byla také šílená. Sice skoro nepršelo, nicméně se prodírat čerstvým
sněhem nebylo nic příjemného. Až na malou kolizi jsme to celkem zvládli.
Další dny nám tento neúspěch bohatě vynahradily.
Milan © 2009 |