Hory volaly tak silně, že jsme s Jirkou vyrazili i přes úplně šílenou předpověď počasí. V podstatě nemělo být vůbec hezky.

Po první noci v místních patrových garážích jsme vyrazili autobusem k přehradě Mooserboden. Samozřejmě pršelo. K chatě Schweigerhaus to měly být jen 2 hodiny. Vyrazili jsme i v dešti. Po nastoupání pár set metrů se z deště stal sníh, teplota docela solidně klesla a z psaných dvou hodin se stalo hodin bezmála pět. V závěru už ani nebyla vidět cesta, tudíž jsme si ji vytvářeli sami. Chvílemi to bylo docela o hubu, ruce zmrzlé na kost nám to nikterak neulehčovaly. Naštěstí na chatě byl chatař s chatařkou, kteří nás okamžitě nalili drahou, horkou, ale výbornou gulaschsuppe. Na mně nebylo kousek suchého místa, tudíž jakýkoliv výlet ten den již nepřicházel v úvahu. Po zbytek dne sice svítilo slunce, ale do toho poletoval sníh a pršelo, navíc foukal šílený vítr. Věděli jsme, že zítra nebude žádný vrchol, jen cesta zpět pohoršená o nový sníh. Noc na chatě byla v pohodě, akorát teplota v místnosti nestoupla přes 8°C.

Cesta druhý den zpět byla také šílená. Sice skoro nepršelo, nicméně se prodírat čerstvým sněhem nebylo nic příjemného. Až na malou kolizi jsme to celkem zvládli. Další dny nám tento neúspěch bohatě vynahradily.

Milan © 2009