Hoher Nock 2009

O nejvyšším vrcholu malého rakouského pohoří Sengsengebirge jsem se dočetl v časopise Lidé a hory. Vyrazili jsme bez jakýchkoliv map jen s časopisem v ruce. To se nám začínalo vymstívat již při hledání výchozího místa. Zajeli jsme téměř do každého dvora, u kterého bylo napsáno Rettenbach apod. Jelikož byla půlnoc, zřejmě jsme ve vesničce Pichl vyvolali malé pozdvižení. Asi hodinu nás pronásledovalo jedno auto, které kopírovalo náš pohyb. Nakonec místní borci nevydrželi naší provokaci pomalou jízdou a projížďkami po parkovištích a s troubením se s námi rozloučili. Naše vztyčené prostředníčky ve tmě a dešti zřejmě neviděli, jinak bychom možná dostali přes ...

Původní plán byl toto pohoří přejít. Kvůli nevalnému počasí jsme zvolili (já + Verunka + Jirka) pouze jednodenní výstup na nejvyšší Hoher Nock. Byla to krásná procházka, kterou jsme úspěšně završili fotečkou u kříže. 5cm ledu na kříži, na kost promrzlé ruce a místy i sníh bylo známkou velmi studeného klimatu. Na vrcholu jsme se moc nezdrželi a vrcholové pivko z Plzně jsme dali pod vrcholem. Při cestě zpět jsme si s Jirkou odskočili na vrcholek Gamsplan. To byl takový balzám na duši. Teplo, krásné výhledy na Nock, samota, božský klid - dle vrcholové knihy, která tam je již od roku 2003 (poslední návštěva před námi 25.8.) se nejedná o místní atrakci. Musím říci, že Verunka přišla o hodně. Doutníček na osamělém vrcholku chutnal báječně. Ještě se sem jednou vrátím. Lákal by mě zimní výstup popř. zimní přechod na sněžnicích. Třeba teď v zimě bude příležitost.