V únoru jsem se celkem nečekaně přimíchal mezi lidi, kteří založili projekt Pamírské sedmy. Cílem této skupiny je postupně vystoupat na všechny sedmitisícové vrcholy v Pamíru. Prvním měl být Pik Lenina.

Koncem července jsem tedy stál na letišti a čekal na letadlo směr kyrgyzský Biškek, následně Osh. Po dvou nocích v Oshi jsme konečně dorazili do base campu v Pamíru pod Pikem Lenina. Když jsem poprvé uviděl vrchol v celé své kráse, spadla mi doslova a do písmene brada až na zem. Něco tak obrovského jsem nikdy neviděl. Až mě trochu napadaly myšlenky, že jsem malinko blázen, že se o něco takové chci vůbec pokusit. Během následujících 14 dní jsem i přes prvotní obrovský respekt  štěstí pokoušel. Fyzička byla v pohodě až do prvního zvracení a 4denní totální sračky, která odmazala půl roku trénování. Myslím, že to byl jeden ze dvou hlavních příčin, proč jsem na Lenina nevylezl. Druhou příčinou bylo počasí. Dobrá předpověď byla na období, kdy jsme ještě nebyli dostatečně aklimatizovaní, poté byl silný vítr a mráz. Dosažení vrcholu Pik Razdělnayi (6 210 m) tedy považuji za velký úspěch vzhledem k okolnostem. Co dodat - odjezd z hor, kdy hlavní cíl nebyl dosažen, není moc příjemný. Ale na druhou stranu vidět mrtvé lidi kousek od stanu není také nic příjemného, takže odjíždět všichni živí má také něco do sebe. Alespoň jsem posunul své možnosti, 2 noci ve výšce 5 300 m se mi také jen tak nepovedou, vrchol přes 6 000 m také není nic běžného. Navíc jsem se seznámil se snad novým parťákem na hory Mírou.

Závěr tohoto dobrodružství byl na jezeře Issyk-kul. Zasloužený relax, který byl až moc dlouhý (4 dny) a moc spálený ....

Podrobnější závěry této expedice si nechám pro sebe. To musí okusit každý sám ...

Nikdy bych předem nevěřil, jak moc se mi bude stýskat. Kristýnka a Verunka byly obrovským balvanem na srdíčku :-)

Milan © 2011