Friends of
Mountains se po tomto víkendu mohou pochlubit velmi slušným výkonem.
Málem jsme
kvůli počasí ani nejeli. Předpověď byla mizerná, přesto jsme to zkusili.
Že to bude až tak moc úspěšné, nikdo netušil.
Do Německa do
Ramsau (Wimbachbrücke) jsme dorazili ve 23:00 v pátek. Již ve 3:06 jsme
vyráželi směrem na Watzmannhaus. Místo psaných 4 hodin jsme u ní byli za
2,5 hodiny. Šlo to nějak samo. V tom samém duchu se odehrávala cesta
přes všechny jeho vrcholky Hocheck, Mittelspitze a Südspitze. Vše jsme
dávali mnohem rychleji, než psali místní rozcestníky. Šlo to fakt dobře,
kluci dupali jako kamzíci. Jen nebylo nic vidět. Občas se nám něco
ukázalo, spíše se ale dá říci, že jsme celou cestu šli v mlze jako
svině. Přechod hřebene byl moc zajímavý. Nezajištěná místa a sněhová
políčka nám z toho udělala adrenalinový zážitek. Zato cesta dolů byl opravdový voser. Tam už
jsme časy rozcestníků dodržovali slušně. Na chatě Wimbachgrieshütte jsme
si dali radlera za odměnu. Byl k tomu důvod. Tento přechod se málokdy
uskutečňuje jako jednodenní akcička. My to dali za neuvěřitelných 13
hodin. Je pravda, že k autu jsme docházeli ve stavu, že naprcaná bělice
by proti nám byla baletka.... Nohy docela bolely. Přece jen 2500 m
převýšení musí být někde vidět. Ale ten pocit je k nezaplacení.
Navečer jsme
sedli do auta, Dušan se zmocnil volantu a po půlnoci jsme byli v Plzni.
Byl to
parádní zážitek. Jeden z největší mých výkonů. Jsem na to opravdu pyšný.
Snad jen ty výhledy...
