Po téměř dvou letech jsme vyrazili já a Verunka na dovolenou. Já mám již několik let vyhlídnutý cíl nad údolím Kaunertal - majestátný vrchol Glockturm, tyčící se do výše 3 355 m.

Červencové počasí bylo dost nevyzpytatelné, přesto se objevilo dvoudenní okno s dobrou předpovědí. Děti jsme nechali v Setěchovicích a vydali se skoro 500 km na hranice Rakouska, Itálie a Švýcarska - do Tirol, do údolí Kaunertal.

Spaní bylo v autě, první noc za deště. Druhý den jsme za totální mlhy vyjeli autem až na poslední parkoviště Kaunetralstrasse do výšky 2750m - naše Sněženka asi ještě výše nebyla. Počasí vypadalo mizerně, přesto jsme vyrazili za mlhy po zavřených sjezdovkách směrem ke konečné stanice Karlesjoch. Cestu jsme jen tak zkoušeli, ale nakonec jsme k cíli dorazili. Je pravda, že jsme si ji zkrátili přes svah, jehož sklon byl 75° - docela adrenalin - ale díky mlze nám to ani nepřišlo. Naštěstí se nic nestalo. KOusek nad lanovkou byl vrchol, na který nikdo nechodil - krátký úsek byl malinko lezecký a to naštěstí všechny odradilo. Jednalo se o Hintere Karlesspitze. Škoda, že jsem nevzal do batohu úvazky, mohli jsme pak přelézt na vedlejší vrchol. Každopádně se při odpočinku otevřel výhled na okolní vrcholky. parádní pohled. V dálce jsem viděl Palla Biancu (Weiskugel), o kterou jsme se pokoušeli s Friends of Mountains před 2ma lety.

Při sestupu jsem se rozhodl, že si odskočím na vrcholek Wiesjagglkopf. Když jsem vylezl na vrcholek, viděl jsem, jak se Verunka rozhodla jít za mnou - šel jsem jí naproti a tak jsem tento den stanul podruhé na vrcholu třítisícovky vedle Verunky.

Fotogalerie je ke zhlédnutí  zde.

Druhý den měla být předpověď počasí exkluzivní. A také byla. Celou noc v autě jsem probdil, snad výška způsobila bolest hlavy - každopádně v noci jsem s úžasem sledoval nebe plné hvězd - dokonce jich spousta padalo, takže byl i čas na tajná přání... Druhý den jsme podnikli výstup na Glockturm. Parádní výstup. Za necelé 4 hodiny jsme byli na vrcholu. Výstup jsme si malinko okořenili krátkým sněhovým polem pod vrcholem, které se dalo obejít, jen jsme si to nevšimli. Ve vrcholové knize jsme objevili zápis Dušana a jeho mamky z loňského výstupu. Při cestě zpět jsem si ještě odskočil na krásný a hlavně osamělý vrchol Riffelkaspitze. Tyto vrcholy mám nejradši. Podle zápisů z vrcholové knihy jsem byl letos teprve asi desátý návštěvník. Toto mám moc rád. Byl to pro mě mnohem větší zážitek než Glockturm. Každopádně byl z tohoto vrcholu na něj báječný pohled. Těch 15 minut výstupu navíc za to zcela jistě stojí.

U auta jsme byli za necelé 3 hodiny. Krátký to a velmi vydařený výlet do malebných Tirol.

Fotogalerie je ke zhlédnutí  zde.

Milan © 2014