Tento výlet měl být jubilejní 30tý pro Friends of Mountains. Oslavili jsme zároveň i 5té narozeniny našeho "spolku".

Sešlo se nás poměrně dost 8 lidí, 3 auta. Cíl byl jasný - dostat se ve Vysokých Taurách na vrchol Gr. Wiesbachhornu přes chatu Schwarzenbergerhutte (pod Hohe Dockem). Předpověď počasí slibovala luxusní záležitost.

Když jsme se vydali k chatě, zastavili nás místní myslivci, že prý hrozí velké lavinové nebezpečí, ať nikam nechodíme. Jako správní Češi jsme ale šli. Nebezpečí jsme vyhodnotili jako menší, než myslivci říkali. Je pravda, že kolem nás lavinky padaly, ale nic velkého. Sněhu zas nebylo tolik, aby hrozilo něco velkého. K chatě to netrvalo 3 hodiny, jak psaly ukazatele, ale hodin 6. Místy jsme se prodili docela dost sněhem, šli jsme cestou necestou, ale nakonec jsme se k chatě doplazili. Přivítal nás malý, ale otevřeny, winterraum, který se stal pro jednu noc naším útočištěm. Noc začala nádherně - nebe plné hvězd. Druhý den ale na nás čekalo překvapení v podání cca 20 cm nového sněhu, mlhy a sněžení. Nic nebylo vidět, ledovec byl zřejmě zasypaný a nebyly by vidět rhliny, proto jsme to zabalili a zvolili jinou alternativu. Však ono nás to tam ještě jednou právě tudy pustí.

FOTOGALERIE Z TÉTO ČÁSTI JE ZDE.

Následoval zcela neplánovaný přejezd do Sengsengebirge. Večer jsme malinko popili, přespali v autě a druhý den z rána jsem prošli vojenskou střelnicí směrem k chatě  Feichtauhuute. Bylo nádherně. U chaty jsme postavili spaní a šli se projít na kdysi již navštívené vrcholy Rotgsol a Haderlauskogerl. Ačkoli jsou malé a neznámé, přesto jsou nádherné. Večer jsme si zpříjemnili ohněm a opékáním zbytku zásob jídla :-) Po pohodové noci jsme se vydali zpět k autu. Přes střelnici nás museli převézt místní vojáci, zrovna totiž probíhaly střelby. Docela fajn zážitek po krásném a pohodovém výletu.

FOTOGALERIE Z TÉTO ČÁSTI JE ZDE.

Milan © 2014