Co se týče
počasí, jednalo se asi o nejhorší výlet za posledních x let. Ale aby byl
zážitek veliký, nemusí být nutně pozitivní ve všem - musí být hlavně
intenzivní. A tady opravdu byl. Déšť nás přivítal již po vystoupení z
vlaku. Totálně mokří jsme dorazili pod Stateček a do rána se na našem
suchu nic nezměnilo. Co nebylo v batohu, bylo mokré, jako kddyž to
vytáhneš krávě z pr.... Sníh se nám pod nohama měnil v potoky vody. Na
vrcholu Ostrého foukala vichřice, byly tam polámané stromy a hlavně
pořád chcalo a chcalo. Plán přechodu z Ostrého na Jezerní horu jsme po
hození mincí změnili. Vrátili jsme se na Stateček, pak přes Bílou strž,
Černé a Čertovo jezero na Špičák. Zhruba od 14 hodin už nepršelo, cesta
byla místy řekou, místy sněhovým polem a místy i suchou asfaltkou.
Prostě všehochuť. Protože jsme stihli vlak, vrátili jsme se ještě v
sobotu večer do Plzně.
Jo jinak složení bylo velmi skromné -
já, Dušan a Petr. Ostatní jsou sráči :-)
Jirka si to aspoň vyžehlil večerním
sobotním pivem, na které s námi vyrazil.
My jsme s Dušanem obrali Petra o spoustu informací k
našemu letnímu Íránu.
