wz

Kl. Priel - 12. - 13. 9. 2015

Domů
Tennengebirge 2015
Kl. Priel 2015
Traunstein 2015
Írán 2015
Svárožná 2015
Totesky 2015
Šumava 2015

 

Frieends of Mountains se opět sešli. Dali jsme si velmi ambiciózní cíl - přechod Malého a Velkého Prielu. Cíl, který není pro žádná ořezávatka. Bohužel nedošlo k jeho uskutečnění. Malinko jsme vše podcenili. Ale k tomu se dostanu.

Sestava byla - já, Dušan a Míra. Jirka je stále po zlomené klíční kosti hor neschopný - ale chyběl nám a mysleli jsme na něj. Páteční cesta do Hinterstoderu a přespání do soboty bylo v pohodě. Ráno plni kuráže jsme s těžkými batohy vyrazili směrem na Kl. Priel. Těch cca 1500 výškových metrů jsme zdolali za psaných 4,5 hodiny. Je to tedy výšková prda, ale dali jsme to. Zdaleka jsem nebyli jediní, kdo si vybrali tento cíl. Z vrcholu byly nádherné výhledy, prostě paráda. Velmi dominantní byl z našeho pohledu Gr. Priel, který se z ostatních směrů tváří jako velmi nevzhledný kopec - tady se jednalo o libůstku. Po krátkém odpočinku jsme nasadili krysy na záda, úvazky na sebe a vyrazili jsme vstříc horolezeckému dobrodružství. Jenže po pár minutách Míra zavelel, že do toho nejde s tímto batohem. Ještěže tak udělal on, jinak bych na ústup brzy zavelel já. Naše objemné batohy byly velkou překážkou. Odhazovaly nás od skály a že by bylo kam padat. Zezačátku to mrzelo, ale nakonec jsme všichni Míru poplácali po zádech. Byl by to příliš velký hazard.

Já a Dušan jsme na lehko zdolali jeden z vrcholů původního přechodu - Schwarzkogel. Cesta by byla schůdná s batohy lezeckými, ne s krosnami. Tady se jednalo o obtížnost 2, dále by následovala i 3-4, což bychom dali jen s malými batohy. Ze Schwarzkogelu jsme prohlédli celý hřeben a řekli si, že se na něj někdy podíváme z druhé strany od Welserovky.

Cca ve čtyři hodiny jsme zůstali sami na vrcholu Kl. Prielu. Dali jsme vínečko, kořalku, jídlo dle chuti a připravovali se na západ slunce a na následné vrcholové přespání. Západ byl z říše snů, hrálo to všemi barvami. Krásný zážitel. Stejným zážitkem byl po příjemné noci i východ slunce. Přesně za těmito okamžiky do hor jezdím. Samota, jen s kamarády vychutnávat klid a radost ze společné věci.

Cesta dolů proběhla velice na pohodu, stejně tak i cesta domů. Snad se nejednalo o letošní poslední Alpy. Škoda, že s námi nebyl Jirka, určitě by se mu to líbilo.

 

FOTOGALERIE

 

Milan © 2015

 

WebZdarma.cz