Traunstein je můj milovaný kopec, na který jezdím už více jak deset let pravidelně každý rok. ´Většinou jsem výstupem na něj sezonu začínal, letos to vypadalo spíše na její zakončení. Byl to vlastně úplně první letošní výlet do Alp. Vždy mi to překazilo počasí, pak jsme v létě byl v Kazachstánu, takže malinko nealpská sezona. Nicméně mi to tento výlet ve spojení s Hochkoenigem vše bohatě vynahradil.

Traunstein jsem dal pouze ve společnosti Dušana, nejstaršího horského parťáka. Jirka i Míra nám chyběli, dali jsme to bez nich a bylo to také fajn. Vyšli jsme kolem 2:15 a na vrchol jsme dorazili chviličku před šestou hodinou. Šli jsme Hanshernlersteig a pak jsme si dali Traunseeklettersteig. Vše šlo v náramné pohodě a bez známek nějakého fyzického utrpení :-) Zkrátka nádherný výstup s báječným prolezením se. Jen jsme museli přes hodinu čekat na vrcholu na nádherný východ slunce. Stál ale i po roce opět za to. Letos se to ale neslo v mnohem příjemnějším duchu než vloni. Sestoupili jsme cestou Mairalmsteig. U auta jsme byli kolem 11 hodiny. U jezera jsme si zdřímnuli a zkrátili tak malinko spánkový dluh.

Na večer jsme se přesunuli do pohoří Hochkoenig. Zakempili jsme na odpočívadle kousek pod sedlem Dietensattel. Popili jsme vínko, pojedli pochutiny a zalezli do bivakovacích pytlů. Já na stůl, Dušan na zem. Noc byla krásně na pohodu. Ráno v 9 hodin jsme měli sraz s Petrem v Hinterthalu. Čekal nás masakrální výstup přes chatu Bergtenhütte do Teufelslöcher (Čertovy díry). Neskutečných 1800 výškových metrů s plnou polní. K chatě to šlo až náramně dobře. Místo psaných 3,5 hod jsme to dali za 2 hodiny. tam jsme se malinko dojedli a vyrazili na dvouhodinový výstup k děrám. Ze dvou hodin se stalo hodin skoro 6. Už dlouho jsme necítil pět hodin v kuse strach jako o život. Cesta byla dost pod sněhem, záchytná lana byla mnohdy zapadaná sněhem, spoustu míst jsme radši lezli místy až v obtížnosti 2-3 s těžkými a neohrabanými batohy. Vše bez jištění. Musím uznat, že to byl husarský kousek. Když jsme ve zdraví všichni vylezli k děrám, velmi se mi ulevilo. K neštěstí nemuselo chybět mnoho. U Četrových děr jsme přebivakovali. Chvílemi sněžilo, pak se udělalo jasno. Noc byla celkem v pohodě. Další z těch nezapomenutelných okamžiků, kvůli kterých na hory jezdím. Večerní popíjení vínka, kořalky, kouření doutníčků, popovídání o plánech a o tom, jak bylo.... Nemělo to téměř chybu. Dušan dokonce do jeskyně pod děrami dotáhl velikou dřevěnou sošku Budhy, kterou tam nechal. Snad se o ní budoucí návštěvníci tohoto místa budou dobře starat a dlouho tam vydrží.

Druhý den jsme malinko váhali, jestli jít bezpečnou cestou přes Mattrashaus a Athrurhaus nebo to dát opět poměrně nebezpešnou sestupovkou do kopcem Hochsailer. Nakonec jsme šli do rizika a musím říci, že jsme udělali dobře. Až na pár míst se jednalo o nádherný sestup, byť velmi vzdušný a malinko nebezpečný. Vše ale dobře dopadlo. Sestup 1800m jsme zvládli. Další den jsme chtěli ještě něco podniknout, ale předpověď počasí to za nás ukončila a vrátili jsme se domů.

Jestli to bylo poslední letošní alpská akce nevím, každopádně byla neskutečná a pro mě nezapomenutelná.

Fotogalerie - Traunstein            Fotogalerie - Hochkoenig

Milan © 2017