|
|
|
Další horský rok za mnou, za námi.
Těch hor zase bylo málo :-( Ale co naplat. Sice jich nebylo mnoho, ale o to úžasnější vzpomínky na ně mám. Alpy jsem letos ošidil jako žádný rok předtím. Vlastně jsem je navštívil až na podzim. Dvě akcičky plné adrenalinu, na můj vkus až na hranici rizika, které jsem v horách ochotný obětovat. Ale protože vše skončilo báječně, vzpomínky jsou tak silné, že bych do toho šel ihned znovu a klidně bych i posunul hranice dál. Alpy trpěly na úkor velké letošní expedice do Kazachstánu po boku mých báječných kamarádů Jirky a Míry z Friends Of Mountains. Zase jsem o krok posunul své cestovatelské zážitky, rozšířil si obzory a znovu zatoužil objevovat. Nakonec i můj milovaný Traunstein jsem navštívil. Bez toho již nemůžu snad více jak deset let fungovat. Neustále mě láká a přitahuje a navíc i překvapuje. Je snad stále více a více hezčí. Letos se mi nesplnil již dlouholetý sen. Být v Alpách s dětmi. Dávám si to opět jako úkol do dalšího roku. Nějaký ten kopeček, pohladit křížek na vrcholu, koukat a kochat se v horském klidu. Snad mi bude v supertěžkém roce 2018 přáno. Každopádně rok 2017 jsme já i moji přátelé přežili bez větších fyzických úhon, za což vyšší moci děkuji. Milan © 2017 |
