Horské výlety jsou mi stále vzácnější. Je jich stále méně a méně. O to víc je ale prožívám a čerpám z nich energii.

Nejspíš jeden z posledních letošních výletů zavál mě, Jirku, Honzu a Petra do, pro nás zatím neprobádané, části Totes Gebirge do oblasti Warschenecku. Byla to krátká akce, o to víc v pohodě a vlastně i po všech směrech povedená.

Započali jsme ve vesničce Rossleithen. Stoupali jsme kolem chaty Dumlerhutte. Hodinová zastávka, vínečko, doutníček, pivečko a pak ještě kousek nad chatu. Tam byla krásná planina, na které jsme se rozhodli pobýt dvě noci. První den jsme ještě podnikli za nádherného počasí výstup na krásnou jehličku Rote wand. Výhledy byly nádherné. Bylo vidět i na Spitzmauer a Priel, na kterých jsem nejednou již stanul.

Druhý den jsme za nehezkého mlhavého počasí vyrazili směrem k vrcholu Warschenecku. Stoupání to bylo poctivé. Byla docela zima, vše umocňoval studený vítr. Po dosažení vrcholu jsme na něm asi dvě hodinky pobyli. Uvařili jsme si čaj a mezitím se počasí obrátilo a ukázalo nám zase svou slunečnou tvář. Během chvíle se ale vrchol zaplnil lidmi. Zmizeli jsme na vzdálenější, o pár metrů nižší vrcholek Liezener. Tam jsme již byli úplně sami. Na mě ale asi nejvíc zapůsobil vrchol Toter Mann. Krásný, leč velmi obyčejný kříž, přesně takový, které mám rád, mi zase udělal dobře.

Druhá noc ve stanu byla zase super. Venku byl evidentně mráz, stan celý pokrytý ledem, my uvnitř ale byli v pohodě. Mám rád i večery. Hvězdná obloha nám dělala společnost, Petrovo a Jirkovo povídání o hvězdách bylo zase jako obvykle super. Škoda, že mi z toho v hlavě skoro nic nezůstalo. Tedy kromě těch vzpomínek na ty chvíle. Škoda, že tam s námi nebyl Míra. Chyběl nám tam.

Cestu k autu jsme si zpříjemnili cestou kolem jezera, ve kterém se Petr statečně vykoupal. Pak již jen potřesení rukou s Petrem a vale domů. Snad se zase brzy sejdeme u nějaké pohodové akcičky.

Fotogalerie

Milan © 2018