Letos díky Covidu není horám
moc přáno. Rakousko ale na léto přece jen pustilo turisty na návštěvu,
tak jsem svolal Friends of Mountains na malou expedici do srdce Vysokých
Taur. Bohužel jsme se sešli jen já a Jirka. Už dlouho jsme v takto
skromném složení nebyli.
Cíl byl celkem jasný.
Podívat se na nějaký třítisícový vrchol. Nakonec jsme udělali takovéto
vrcholy 4, já již na všech byl, JIrka na žádném. Mně vůbec nevadilo se
podívat opakovaně. Na Fuscheru, Sonnenwellecku a Breitkopfu jsem byl
před více než 10ti lety. Jsou to nádherné kopce.
Díky Covidu bylo turistů
velmi málo - tedy v kopcích. V garážích byl jako vždy pořádný denní
mumraj. První den se nám s plnou polní podařilo neskutečnou mlhou dostat
na Breitkopf a pak na hlavní cíl, na Gr. Barenkopf. Tam jsme původně
chtěli přebivakovat, dokonce jsme těžké svině vytáhli skoro na vrchol.
Ale kvůli velkému množství sněhu a strachu z ranního sestupu mlhou a
případným sněžením, jsme sestoupali do sedla mezi Barenkopfy a tam
přespali. Pro mě to byla noc šílená, asi jsem dostal výškovou nemoc,
nemohl jsem dýchat, bolelo mě na prsou, bolela hlava. Nezamhouřil jsem
celou noc oko. Aspoň jsem si užil obrovský měsíc a Jiřího řezání dřeva.
Druhý den jsme sestoupili na vyhlídku Fr. Josefa. Já byl totálně mrtvej,
takže jsme jen přežili odpoledne plné turistů. Poslední den jsme si ale
ten předchozí den vynahradili. Podařilo se nám v krásném čase a těžce na
pohodu vystoupat na dvě nádherné taurské špičky, Fuscherkarkopf a
Sonnenwelleck (Sinnwelleck). Tam jsme byli úplně sami a bylo to božské.
Výhledy na celé Taury, vzpomínky na výstupy na všechny vrcholy - zkrátka
den jako z říše snů.
Bohužel jsme museli domů.
Akce to byla moc parádní. Kéž by takových akcí bylo více. Zavzpomínali
jsme i na ostatní kluky. Samozřejmě nám moc chyběli. Tak snad příště v
širším složení na stejně vydařené akci....
Fotogalerie.
Milan
©
2020 |