Sliby a závazky by se měly
plnit. Na přelomu loňslého července a srpna jsem s Dušanem vystoupal na
krásný Taurský vrchol Hohe Dock. Dušanovi se nechtělo jít dále, tak
slíbil, že do roka a do dne se na vrchol Gr. Barenkopfu, podíváme.
Uplynul rok a slib splnil. Bohužel se k nám nikdo další nepřidal, tak
jsme opět vyrazili ve staré dobré sestavě sami dva.
Akce to byla klasická. Přespání v garážích na vyhlídce
Franze Josefa, ranní odchod směrem k chatě Oberwalderhutte, na ledovci
pod ní jsme šli směrem na kosmický bivak. Na zádech jsme měli plnou
polní, počítali jsme s tím, že přespíme někde na ledovci. Tempo jsme
udržovali od samého začátku slušné. Malinko nám to komplikovalo
všelijaké počasí. Chvíli jsme šli mlhou, chvíli se nám Taury otevřely.
Cíl byl jasný. Jediný vrchol v této oblasti, která nás na svou špičku
zatím nepustil, je Gr, Barenkopf. Za 4,5 hodiny jsme byli v sedle mezi
Mit. a Gr. Barenkopfem. Když jsme tu byli naposledy, všude tu byl led a
sníh, tentokrát to bylo jiné. Ledovce rapidně mizí. Smutný pohled. Za 10
let se bude zřejmě jednat o neledovcový výstup. Každopádně malé množství
sněhu nám výstup na Barenkopf velmi usnadnilo. Šlo se samo. Na vrcholu
jsme byli během třičtvrtě hodinky. Štěstí nám přálo, otevřely se nám
celé Taury a my se tak na vrcholku mohli kochat tou okolní nádherou.
Bylo to božské. Vydržel bych tam sedět celou věčnost.
Dušana napadlo, že bychom mohli ještě vylézt i na
souseda - Hohe Dock. Mně se tedy vůbec nechtělo, byl jsem docela
unavený. Nakonec mě ale Dušan zlomil a udělal dobře. Na vrcholu Hohe
Docku jsme ve vrcholové knize objevili náš loňský zápis, což ještě víc
umocnilo dojem z výstupu a ze splněného závazku.
Protože jsme měli výborný čas a protože se začalo
malinko kabonit počasí, řekli jsme si, že si hrábneme a že půjdeme
zpátky k autu. Asi jsme udělali dobře. Polovinu cesty nám již pršelo a
byla mlha. Spát na ledovci by byl asi dost nepříjemný zážitek. Za 11,5
hodiny od odchodu od auta jsme zpět k autu dorazili. Musím říct, že jsme
oba mleli z posledního. Těžké batohy nás malinko brzdily. Ale akce to
byla moc povedená.
Mysleli jsme, že v garážích ještě jednu noc přespíme,
ale jak jsme byli přetažení, tak jsme se v 1 hodinu v noci probudili, že
nemůžeme spát. Ve 2 hodiny jsme sedli do auta a valili jsme domů.
Pravděpodobně se jednalo o tečku za letošní sezonou.
Možná ještě bude oslava 10. narozenin Friends of Mountains. Tahle akce
ale měla své kouzlo. Jen tak na ní nezapomenu.
