Tak jsem se konečně dočkal. Mohl jsem vyrazit s Mikim na pořádný kopec a prožít tak pořádné dobrodrůžo.

Volba byla celkem jasná, mému srdci jsou blízké Vysoké Taury. Už dlouho mi v hlavě vězí myšlenka, že první trojkou by mohla být nádherná hora v srdci Vysokých Taur - Fuscherkarkopf. Byl jsem na ní již mnohokrát, je relativně bezpečná, ale přitom to není pro ořezávátka.

Parťáky nám dělali Štěpík s Ewou. Těm se bohužel na vrchol s námi podívat nepodařilo, nicméně nám byli dobrými parťáky. Nocleh byl tradiční v garážích na vyhlídce Fr. Josefa. Všichni jsme si to užili.

Výstup na Fuscher byl dlouhý, ale Miki zamakal jako pořádnej horal. Jsem na něj neskutečně pyšný. Na vrcholu , po náročném výstupu, jako by chytl druhý dech. Bylo z něj cítit, že i sám na sebe je pyšný. Jako odměnou nám mohlo být i to, že jsme viděli kozoroha a kamzíky, což také není úplná samozřejmost.

Další den jsme zážitky ještě doplnili o ledovcový výstup na další trojku, tentokrát všichni čtyři, na Breitkopf. Bylo to dlouhé a pohled z vrcholu stál za to.

Takovou tečkou na závěr byl totální slejvák, kdy poslední hodina sestupu k autu proběhla za celkem vytrvalého deště. Nebylo na nás suchého vůbec nic, ale i přesto to prostě byla pecka. Už se těším na další horský výlet. Navíc se mi splnil další sen.

Fotogalerie.

Milan © 2022