Už jsem ani nedoufal, že se letos na nějaké hory podívám. Jednak covid a pak zdravotní komlikace. Nakonec jsem se odhodlal. Touha i letos navštívit můj milovaný Traunstein. Sice jsem měl strach o své koleno, dokonce i o svou kondici - přece jen jsem přes půl roku úplně mimo jakoukoli fyzickou aktivitu.

Vyrazil jsem s kolegy z práce s Tomem a Davidem a konečně jsem se na nějaký kopec podíval i se Štěpíkem. Výstup proběhl absolutně v pohodě, opět již tradičně v noci tak, abychom stihli na vrcholu východ slunce. David se Štěpíkem dali Traunseeklettersteig a já s Tomem jsme to šli komplet po HansHernlersteig. Byli jsme docela rychlí a museli jsme na vrcholu  přes hodinu na východ slunce čekat. Trochu nám byla zima, byli jsme jemně nevyspalí, ale nakonec jsme se dočkali. Sice to nebyl ten úchvatný východ, který jsem tu již tolikrát zažil, přesto ale slunce vyšlo :-) Sestup byl ale horší. Kolenu jsem ulevoval, jak jen to šlo. Nakonec jsem to zvládl. Bohužel ale cestou dolů se stala jedna nehoda. Štěpíkovi v jednu chvíli podjely nohy a hned bylo zaděláno na problém. Naštěstí v místě, kde nespadl nikam do hlubin. Ale i tak došlo ke zranění, zlomil si ruku. Statečně jsme to dotáhli až do Sušice. Všechno špatné je pro něco dobré, snad i toto mělo něco znamenat.

I přes tuto nemilou událost ale akce byla krásná a aspoň pro mě moc důležitá. Akorát jsem znovu zatoužil po horách. Dlouhá odmlka mě dost potrápila. Chci znovu na hory. 

Fotogalerie.

Milan © 2021