Grosser Donnerkogel klettersteig

Jako takové malé rozlezení nám měla posloužit tato ferata. Jako opravdoví lenoši jsme se nechali první lanovkou vyvézt téměř k nástupu. V tomto vedru bych těch pár set výškových metrů opravdu šlapat nechtěl.

Po desetiminutovém nástupu začalo lezení. Sluníčko se do nás poctivě opíralo. První úsek byl fajn, druhý byl totální opruz. Přelézání větví ani jednoho z nás opravdu nebavilo. Třetí úsek už bylo opravdu místy i déčkové lezení, dokonce chvílemi i ve stínu - a musím říci, že fakt super. Ani Dušan moc neskuhral. Z vrcholu byl nádherný výhled, ale slunce nás brzy vyhnalo na cestu zpět. Ta byla šílená. Už nikdy více.

Jako rozlezení tedy báječné. Ještě jedna skvělá věc vlastně byla - koupání v Gossausee. Osvěžující to věc.

Seewand klettersteig

Libůstka pro feratisty. Snad jedna z nejtěžších a nejprosnulejších ferat světa. Ohromná jezerní stěna Hallstatského jezera.

Dušan už tři dny předem neustále hledal důvody, proč na Seewand nejít, obával se toho, ale nakonec to vybojoval s prstem v nose. Jirka je starý kamzík, ten byl všude o půl hodiny dříve. A já to všechno hezky brzdil. Nebyl jsem nějak ve své kůži, nohy mě bolely. Ale dal jsem to. Tři a půl hodiny přemlouvání se. S odstupem času jsem za to rád. Obtížnost této feraty mi přišla spíše v její délce a větším množství těžších úseků než v éčkovém lezení. Zas až tak těžké bych to nehodnotil.

Milan © 2010