Friends of
mountains opět v akci. Po nádherném výletu před měsícem do Vysokých Taur
jsme se opět sešli ve stejném složení (já, JIrka, Míra, Dušan a Jarda).
Tentokrát nás osud zavál na symbolické místo pro Friends of mountains.
Na místo našeho vzniku, do malebných Mrtvých hor a konkrétně na chatu
Pühringerhütte.
Šli jsme od jezera Grundlsee již známou
cestou. Protože sněhu bylo velmi málo, téměř žádný, k chatě jsme
dorazili za necelé 4 hodinky. Počasí tedy stálo za prd, mlha a vlhko,
ale cesta byla na pohodu. Čekal nás prázdný winterraum, snad ten
nejhezčí v celých Alpách. Po zatopení a uvelebení se jsme si užili první
večer a noc.
Další den ráno nás čekalo nádherné
překvapení. Slunce a nádherný den před námi. Totesky jako na dlani,
zkrátka vrcholový den. Jediný kopec, na jehož vrcholu jsme v této
oblasti ještě nestáli, byl nádherný Rotgschirr. A to byl také hlavní cíl
naší expedice. Když jsme se k němu blížili, působil hodně nepřístupně.
Cestou už bylo docela dost sněhu, ale to paradoxně naši cestu
zjednodušovalo. Čím jsme stoupali výš, sněhu ubývalo, cesta byla pořád v
pohodě. Ve vrcholových partiích se objevilo i ocelové lano. Malou
chybičkou bylo, že v těch nejvíce exponovaných usecích bylo pod sněhem,
takže jsme zažili několik strašidelných okamžiků plných strachu z pádu
do hlubin, ale nakonec jsme to všichni zvládli. Vrchol se nám za ten
strach odvděčil nádhernými výhledy na celé Totesky, Traunstein,
Dachstein i vzdálenější Vysoké Taury s pysně se tyčícím Wiesbachhornem,
na kterém jsme stáli před měsícem. Prostě nádherné okamžiky. Z cesty
dolů jsme měli veliké obavy, sníh začal povolovat a strach z ujetí byl
veliký. Nakonec to ale šlo velmi dobře, dokonce mnohem lépe než nahoru.
Při cestě zpět na chatu jsme si řekli, že si odskočíme ještě na vrchol
Rotkogel, ale on se pořád neblížil, cesta byla stále horší a horší, v
nohách jsme už také měli 5 hodin chůze a žízeň byla mocná, tak jsme to
po hodině otočili a vrátili se na chatu. Ani nás nepřekvappilo, že jsme
tam nebyli sami. Na noc se tam ubytovalo dalších 6 Čechů.
Další den byl v plánu Elm. Ranní pohled
z okna byl odsrašující. Hustá mlha a déšť. Protože nejsme žádné sračky,
i v těchto podmínkách jsme se na Elm vypravili. Na vrchol a zpět za
necelé 2,5 hodiny po uklouzaných kamenech, v děsti a studeném větru -
věru skvělý zážitek. Z vrcholu samozřejmě nebylo vidět vůbec nic. Na
chatu jsme se vrátili všichni promočení na kost. Konstatovali jsme, že
nejlepší bude pobalit a jet domů. Za 2,5 hodiny jsme byli u auta a výlet
o den zkrátili. I přesto se jednalo o nádherný zážitek. Zřejmě poslední
hory v tomto roce.
