wz

Totes Gebirge - 27. - 29. 10. 2016

Domů
Totesky 2016
Vysoké Taury 2016
Traunstein 2016
Queyras 2016
Höllengebirge 2016
Jezerní hora 2016
Železné hory 2016
Sněžka 2016

 

Friends of mountains opět v akci. Po nádherném výletu před měsícem do Vysokých Taur jsme se opět sešli ve stejném složení (já, JIrka, Míra, Dušan a Jarda). Tentokrát nás osud zavál na symbolické místo pro Friends of mountains. Na místo našeho vzniku, do malebných Mrtvých hor a konkrétně na chatu Pühringerhütte.

Šli jsme od jezera Grundlsee již známou cestou. Protože sněhu bylo velmi málo, téměř žádný, k chatě jsme dorazili za necelé 4 hodinky. Počasí tedy stálo za prd, mlha a vlhko, ale cesta byla na pohodu. Čekal nás prázdný winterraum, snad ten nejhezčí v celých Alpách. Po zatopení a uvelebení se jsme si užili první večer a noc.

Další den ráno nás čekalo nádherné překvapení. Slunce a nádherný den před námi. Totesky jako na dlani, zkrátka vrcholový den. Jediný kopec, na jehož vrcholu jsme v této oblasti ještě nestáli, byl nádherný Rotgschirr. A to byl také hlavní cíl naší expedice. Když jsme se k němu blížili, působil hodně nepřístupně. Cestou už bylo docela dost sněhu, ale to paradoxně naši cestu zjednodušovalo. Čím jsme stoupali výš, sněhu ubývalo, cesta byla pořád v pohodě. Ve vrcholových partiích se objevilo i ocelové lano. Malou chybičkou bylo, že v těch nejvíce exponovaných usecích bylo pod sněhem, takže jsme zažili několik strašidelných okamžiků plných strachu z pádu do hlubin, ale nakonec jsme to všichni zvládli. Vrchol se nám za ten strach odvděčil nádhernými výhledy na celé Totesky, Traunstein, Dachstein i vzdálenější Vysoké Taury s pysně se tyčícím Wiesbachhornem, na kterém jsme stáli před měsícem. Prostě nádherné okamžiky. Z cesty dolů jsme měli veliké obavy, sníh začal povolovat a strach z ujetí byl veliký. Nakonec to ale šlo velmi dobře, dokonce mnohem lépe než nahoru. Při cestě zpět na chatu jsme si řekli, že si odskočíme ještě na vrchol Rotkogel, ale on se pořád neblížil, cesta byla stále horší a horší, v nohách jsme už také měli 5 hodin chůze a žízeň byla mocná, tak jsme to po hodině otočili a vrátili se na chatu. Ani nás nepřekvappilo, že jsme tam nebyli sami. Na noc se tam ubytovalo dalších 6 Čechů.

Další den byl v plánu Elm. Ranní pohled z okna byl odsrašující. Hustá mlha a déšť. Protože nejsme žádné sračky, i v těchto podmínkách jsme se na Elm vypravili. Na vrchol a zpět za necelé 2,5 hodiny po uklouzaných kamenech, v děsti a studeném větru - věru skvělý zážitek. Z vrcholu samozřejmě nebylo vidět vůbec nic. Na chatu jsme se vrátili všichni promočení na kost. Konstatovali jsme, že nejlepší bude pobalit a jet domů. Za 2,5 hodiny jsme byli u auta a výlet o den zkrátili. I přesto se jednalo o nádherný zážitek. Zřejmě poslední hory v tomto roce.

FOTOGALERIE

 

 

Milan © 2016

 

WebZdarma.cz