Volba
velikonočního výletu padla tentokrát na Rakouské pohoří Sengsengebirge.
Již jednou jsem jeho nejvyšší vrchol Hoher Nock navštívil, hlavním cílem
se stal i nyní, tentokrát z jeho severní strany.
Friends Of
Mountains, tentokrát pouze ve složení já a Dušan (Jirka ze zdravotních
důvodů nejel), jsme přibrali parťáka z Pamíru Míru a vyrazili jsme. To,
že jedeme do sraček, jsme věděli, že to ale budou OBRsračky, to jsme
netušili. Výstup k chatě Feichtauhütte začal za deště, který se cca v
900 m proměnil na poměrně husté sněžení. K chatě jsme šli 4 hodiny a to
ke konci pouze podle mapy a intuice, protože značení jsme ztratili.
Dorazili jsme. Viditelnost byla v nejlepších momentech tak 200 metrů,
což opravdu není nic moc. Chata byla podle očekávání zamčená, nikde ani
živáčka. Využili jsme verandy u sousední chaty a zabrali jí. Udělali jsme
si z ní své útočiště. Dušanovo pláštěnky posloužily jako větrolamy. Po
chvilce relaxu jsme všechno nechali v jídelně a vyrazili na výstup na
nižší vrcholy Haderlauskogerl (1 547 m) a Rotgsol (1 560 m). Zdolali
jsme je bez potíží, jen ta viditelnost byla v podstatě nulová. Křížek na
Rotgsolu byl velmi ojedinělý, celý ze dřeva - moc hezký. Škoda jen těch
výhledů.
Stan jsme
postavili vedle jídelny. Já se večer rozhodl, že přespím v jídelně. Ve
23:15 jsme zavelel na ústup. Zima mi nebyla (jen - 2°C), ale kvůli větru
jsem měl na spacáku nějaký ten cm sněhu, neustále mi přistával na
obličeji, takže jsem zbaběle vzbudil kluky a "přitulil" se k nim.
Noc byla na pohodu, vyspal jsem se báječně. Druhý den ráno byla
viditelnost snad ještě horší než v sobotu, všude 30 cm čerstvého prašanu
a chumelenice jako prase. Udělali jsme si malý výlet k Feichtauským
jezerům, ale z vyhlídky bylo vidět kulové, tak jsme si řekli, že se
sebereme a pojedeme domů. Asi to opravdu byla jediná rozumná varianta.
Sbalili jsme věci a seběhli k autu, které bylo celé pokryto 30 cm sněhu.
Cesta zpět byla super, bylo to dokonce docela dost z kopce, což nám při
cestě nahoru vůbec nepřipadalo. Každopádně Hoher Nock zůstal nepokořen,
asi by to bylo o hubu. V Alpách je zkrátka ještě zima. Jako psychický
relax ale tato akce svůj účel splnila. Malinko jsem si dal do těla,
přišel jsem na jiné myšlenky. Škoda, že nemohl jet i Jirka.
