Tento výlet
byl velmi neplánovaný, o to více snad vyvedený. Friends of mountains
vyrazili tentokrát v nejskromnější sestavě - pouze já a Dušan. Ostatním
se bohužel nehodil termín. Přišli kluci o hodně.
Jednalo se o
kompletní přechod pohoří Sengsengebirge. Navíc jsme si to ztížili tím,
že jsme to započali výstupen na Hoher Nock z jeho severní strany, tedy
kolem Feichtauhutte. Po cestě k chatě byl na cestě jeden mlok vedle
druhého. Počasí přálo a výhledy od chaty směrem k Nocku byly monstrózní.
Zašli jsme se podívat i na jezera. Tam nás čekal nemilý pohled na jinak
nádherné jezero. Mraky mrtvých žab.
Samotný
výstup na Hoher Nock byl celkem na pohodu. Na to, že jsme měli přes 15
kg těžké batohy, to šlo celkem dobře. Dávali jsme to dokonce pod časy na
místních ukazatelích. Ještě před Nockem jsme se kosodřevinou přebrodili
na vrcholek Seekopf. Nádherné místo. Zážitek byl o to silnější, že
vrcholová kniha byla stará 18 let. Neuvěřitelné.
Přes Nock a
další vrcholy jsme šli kolem Uwe Andeerle biwaku až na vrchol Hochsengs.
Počasí bylo super, krásně jsme si spálili kolena a obličeje. Večer jsme
toho měli opravdu dost. 13 hodin chůze s převýšením přes 2000 m a v
podstatě natěžko. Zalehli jsme do bivakovacích pytlů kousek pod vrcholem
Hochsengs. Druhý den jsme dokončili Hohenweg a sestoupali do údolí. Nohy
to slušně pocítily...
Dole nás
čekal cca 15 km dlouhý přesun k autu. K našemu parkovišti ale nejezdil
žádný vlak, ani autobus, dokonce ani taxíka v těchto končinách neznali.
Ještěže umíme výborně čechoangloněmčinu a máme neskutečné štěstí.
Potkali jsme paní, která když nás viděla totálně zdrchané, nám nabídla,
že dojde pro auto a hodí nás k našemu autu. Božské to požehnání. Pěšmo
si to nedovedu představit.
Tento rok
jsme byli zřejmě první, kdo prošel celou trasu. Ještě stále byla poměrně
dost pod sněhem.
Byl to
parádní víkend, absolutně absolutní výplach mozku.
