Grosser Priel 2008

Brzy ráno jsem s Verunkou vyrazil směr Prielschutz Haus. Zvládli jsme to velice rychle, nad očekávání. Na chatě nám řekli, že není volné místo na spaní. Že nás asi ubytují, to že ale uvidíme až večer. Malinko jsme odlehčili batohům a vyrazili na vrchol. Protože si v týdnu Verunka zrakvila oba palce na rukou při volejbale, vzala to na vrchol normálkou. Já to vzal údajně jednou z nejtěžších zajištěných cest v Evropě, Bert Rinesch Klettersteig (obtížnost D). Všude na netu psali o extrému, o velmi těžké feratě. V tomhle ohledu jsem byl malinko zklamaný. Čekal jsem malinko víc. Její obtížnost spočívala zejména v její délce, kterou jsem na vrcholu již pomalu začínal cítit. Přece jen 2000 výškových metrů za den, z toho 600 na klettersteigu, není zase jen tak ledasjaký výlet. Přesto jsem ji místo psaných čtyř hodin lezl "jen" tři a půl. Na vrcholu na mě už čekala Verunka a k mému nemilému překvapení i spousta lidí. Dojem z vrcholu tedy nic moc. Navíc obrovský vrcholový kříž byl na třikrát zlomený a padlý. Smutný pohled.

Totes Gebirge na mě tedy letos neudělalo žádný extra dojem. Navíc jsme se rozhodli, že půjdeme ten den zpět do Hinterstoderu. S Verunkou tento sestup slušně zamával, nohy jí bolí ještě teď. Já byl úplně v pohodě, zřejmě následek výstupů z minulého týdne.