Já a Jirka jsme měli plné zuby civilizace. Chtěli jsme se někam na nějaký ten den zdejchnout. Dušan bohužel nemohl, jeli jsme tedy jen dva. Předpověď byla polojasná, ale mrazivá. I přesto jsme vyrazili. Chtěl jsem Jirkovi ukázat Totesky z jihu. Měl to být spíše čundr a tak to mu i nakonec opravdu bylo. V duchu jsem malinko doufal, že se koukneme malinko výše, ale příroda a hory byly proti. Po první mrazivé noci na parkovišti v Hinterstoderu jsme vyrazili na Prielschutzhaus. Vystoupali jsme do výšky cca 1200 m a tam nám jasně hory daly červenou. Sněhu tolik, že ačkoli jsem tudy letos šel již potřetí, nevěděl jsem kudy. S těžkými batohy jsme zapadali po pás do sněhu a chůze byla čím dál šílenější. Nejrozumnější to bylo otočit. Nakonec jsme skončili v boudě lanovky, která v létě vozí bagáž na chatu. Ještěže tak. Protože jsme byli totálně mokří a promrzlí, po uvaření nějaké polévky a čaje jsme už v pět hodin leželi v boudě ve spacácích. V noci byla taková vichřice, že spát ve stanu by byla téměř sebevražda. Druhý den dopoledne jsme si udělali ještě malý výlet. V protější stěně vedla jakási cesta, asi lovecká. Vystoupali jsme jí až co to šlo, ba i víc. Po kolena ve sněhu až na její konec. Užívali jsme si výhledů do krajiny, na Spitzmauer, na který se opravdu nedalo nekoukat, i na Priel, na kterém jsme před dvěma měsíci byli. Vrátili jsme se k autu a jeli domů. Nakonec jsme se oba shodli, že Totesky ze severu jsou mnohem hezčí. Z této strany jsou to opravdu MRTVÉ HORY. Nicméně výlet to byl skvělý. Nevím jak Jirkovi, ale mně to neskutečně dodalo energie. Toto byl asi opravdu konec horské sezony. Už aby bylo jaro ....

Hinterstoder	noční obloha nad Toteskami	hotel na parkovišti		Spitzmauer
	bivak		pod Spitzmauerem	bivak z dálky
	tudy vedla cesta		Spitzmauer	Gr. Priel
jako v pohádce

Milan © 2008